Lidé na prvním místě - Aktuální témata - SilnePracoviste.cz

Lidé na prvním místě, není to spíše fráze, ke které by se přihlásila většina firem?

Za nás mluví příběh. Vznikli jsme v roce 1999, kdy vrcholila restrukturalizace těžkého průmyslu. Tehdejší ředitel Třineckých železáren Jiří Cieńciała mě vyzval, jestli bychom pro propouštěné něco mohli udělat. Vybral jsem si složitou skupinu dam samoživitelek se změněnou pracovní schopností a bez vzdělání. Na začátku nás bylo 25, šili jsme ochranné prostředky pro železárny, boty, montérky, rukavice. Klíčovým okamžikem bylo, když za mnou tyto dámy po čase přišly, že raději budou v práci přesčas, ale že nechtějí být žádnou chráněnou dílnou, že si na sebe dokážeme vydělat sami. Skutečně, nikdy jsme nečerpali žádné peníze podobného typu. Jedinou podporou bylo, že nám TŽ v prvních měsících půjčily peníze na výplaty a nákup materiálu, než se nám podařilo vyfakturovat první zakázky.

Do DNA vaší firmy je tedy silně vepsána týmová spolupráce a lidský přístup. Jak se tyto hodnoty dařilo udržovat při životě během vašeho rychlého růstu?

Do dneška si pamatuji zisk naší firmy po prvním roce: 4.114 Kč. V loňském roce jsme překročili 50 milionů a máme dvě stě osmdesát pět zaměstnanců. Za celou dobu jsme propustili pouze dva lidi, a to proto, že kradli. Je pravda, že noví zaměstnanci přicházejí z různých prostředí. V jedné firmě šéf své podřízené fyzicky inzultoval, to se mi ani nechtělo věřit, že to ještě existuje, jinde panoval rozvinutý socialismus. Utkvěl mi v hlavě výrok nového kolegy: „tak já myslel, že jsem přišel na kvantometrii, a tady se takto kmitá!“. Snažíme se u lidí obnovit přirozené pracovní návyky a pochopení vztahu mezi prací a odměnou, abychom nemuseli poslouchat hlášky typu: „no vy snad po mě chcete, abych dělal s půlhodinovou přestávkou osm hodin!“

Proč vlastně takové lidi přijímáte? Jak je možné, že projdou výběrovým řízením?

Často se jedná o specialisty, do kvantometrie, laboratoří, zkušeben. Jsou profesionálně na výši, ale potřebujeme z nich znovu udělat lidí angažované, připomenout jim, že se živí prací. Bereme je proto na exkurze po firmě, aby viděli pracovní přístup služebně starších kolegů. Vsadili jsme na otevřenou komunikaci, každých 14 dní, každý měsíc si říkáme, co se daří, co se nedaří. A nejdůležitější je, že co se řekne, to se stane, žádná hesla a plané sliby. Jedeme na plno, a to samé chceme i od vás! Přitom chceme, aby se zaměstnanci nebáli dělat chyby. Všichni děláme chyby, včetně mě, ale musíme se naučit o nich mluvit. Bát bychom se měli jen toho, že je budeme opakovat.

Pomohla vám silná firemní kultura vyrovnat se s pandemií?

Už v březnu 2020 jsme zaregistrovali, že se nám začíná drolit trh. Firmy najednou nepotřebovaly zdokonalovat bezpečnost práce a hygienu, soustředily se na holé přežití. Začali jsme šít roušky, vyrobili jsme jich přes 130.000 při ceně 35 Kč a našem zisku 2 Kč za kus. V laboratořích jsme začali míchat Sanytol, jehož jsme vyprodukovali více než 2.500 litrů. Ale to by samo o sobě bylo málo. Z kvartálního jsme proto přešli na měsíční krizové řízení, a rozhodli se brát vše, co na trhu je, včetně malých zakázek, u nichž jsme dříve vyhodnotili, že se nám nevyplatí. Zatímco průměrně jsme v minulých letech obsloužili okolo pěti set zákazníků, loni jich bylo 637 a většina byla nová! Navíc, z těch malých zakázek se často, díky dobré zkušenosti s námi, vyklubaly navazující aktivity. V březnu jsme přemýšleli, s jakou ztrátou budeme pracovat, po prázdninách to vypadalo na kladnou nulu, a nakonec se rok 2020 zařadil mezi špičkové výsledky.

Vy se ve svém volném čase věnujete koníčku, který pro vystudovaného oceláře není úplně typický. Napsal jste už pět sci-fi románů, o čem jsou?

Snažím se nacházet odpovědi na otázku, kdo jsem, kdo jsme. Reaguji a rozvíjím aktuální teorie o našem vesmíru, například tu, podle které žijeme v holografickém vesmíru. Zjistil jsem, že při psaní si výborně vyčistím hlavu, a podle občasných telefonátů a honoráře 18.000 Kč, který mi nedávno přišel, usuzuji, že mé knihy jsou čteny. Jejich středobodem je člověk, stejně jako u nás ve firmě. Jistě, trenér je důležitý, určuje taktiku a strategii, ale štafetu nebo fotbalový zápas nakonec vždycky vyhrají lidé na place.

Rozhovor vyšel v Magazínu PATRIOT